česky: ovce ouessantská
francouzsky: Le mouton d'Ouessant
anglicky: Ushant sheep nebo Breton Dwarf čili Bretaňský trpaslík, Breton Sheep
německy: Ouessant schaf
dánsky: Ouessantfåret
...atd. ... obecně nejpoužívanější název = mini ovce
Latinský název: Ovis aries
Původ plemene: ostrov Ouessant, Francie
Řád: sudokopytníci
Čeleď: turovití
Věk: cca 15 let
Způsob života: stádový
Rozmnožování: říje od září do ledna, březost - 150+/-5dnů, samice rodí obvykle jedno mládě, dvojčata se rodí výjmečně a není to moc žádané, problémy při bahnění jsou minimální, bahnice mají silný mateřský pud, jehňata jsou velmi vitální ihned po porodu. Jeden beran může být cca s 20-40 ovcemi a kryje běžně 8-10 let. Hmotnost jehňat při narození je přibližně 1,2 - 2 kg.
Potrava: býložravec, spásají i velmi nekvalitní trávu oproti „velkým“ ovcím, proto jsou to ovce vhodné do společnosti jiných zvířat
Vlna: mají velmi hustou a těžkou vlnu, která tvoří cca 10% jejich celkové hmotnosti
Využití: ovce ouessantské se využívají i na maso, z ročního beránka je cca 3-5kg masa, které je velmi chutné, tmavé a naprosto libové, pokud máte koně a chcete pročistit výběhy, jsou tyto ovce ideální, protože spasou to co koně běžně nechávají, a to platí i pro ustájení, mají nízké nároky na péči.
PŮVOD PLEMENE
- ostrov Ouessant , Francie
- francouzsky: l'île d'Ouessant - bretonsky: Enez Eusa
Ostrov Ouessant leží 10 mil od pobřeží Bretaňského poloostrova, u jihozápadního konce Lamanšského průlivu, na kraji Keltského moře.
Jedná se o součást Bretaně a z administrativního hlediska se jedná o obec v departementu Finistére a arrondissementu Brest.
D'Ouessant znamená v překladu z galštiny "ostrov teroru". Jméno je odvozeno od skalisek, které ho obklopují a od silných větrů, které jsou zde také typické.
Ostrov Ouessant má na délku 7 km a na šířku 4 km. Rozloha ostrova je cca 15,5 km2, žije zde přes 800 obyvatel.
Svým charakterem vzhledu a podnebí spíše připomíná ostrovy kolem Irska a Anglie.
STANDARD
exteriér ovce ouessantské:
Je to nejmenší plemeno na světě, velikosti středního psa. Má relativně štíhlé nohy oproti tělu, střední délky, drobnou hlavu, zepředu trojúhelníkového tvaru, bahnice mají rovnou nosní kost, berani mají kost klenutou. Oči jasné se živým pohledem, uši drobné, krátké, dobře zdůrazněný krk. Přímá rovná záda, břicha a boky nejsou hluboké. Zadek plochý, ocas ne příliš dlouhý, dosahuje jen k hlezenímu kloubu. Většina ouessantských ovcí má „zvonečky“ – kožní výrůstky pod krkem. Pokud se při střiži omylem odstraní, znovu nenarůstají. Berani jsou typičtí svým límcem z vlny pod krkem, který může být o dost tmavší než ostatní vlna na těle a samozřejmě svými toulci impozantního mufloního vzhledu, které ve spirálách odstávají od hlavy. Bahnice jsou většinou bezrohé.
Plemenářské spolky:
FRANCIE GEMO
NĚMECKO IGOU
HOLANDSKO FOS
BELGIE BOV
ČESKÁ REPUBLIKA SCHOK - Svaz chovatelů ovcí a koz
SCHOK – svaz chovatelů ovcí a koz – klub chovatelů zájmových plemen, tento klub sdružuje chovatele zakrslých holandských koz, ovcí ouessantských, ovcí shetlandských a dalších málopočetných plemen, které nemají svůj klub.
V Angii je například největším chovatelem ouessantských ovcí Cammall Farma z ISLE OD MAN. Je domovem vůbec největšího stáda na Britských ostrovech a i odtud pochází první plemenný beran v ČR. (www.cammallfarm.co.uk)
Standard navržený na valném shormáždění skupiny chovatelů Ouessant ve Francii – GEMO
dne 5. 12. 1981 a upravených na shromáždění dne 16.11.1991:
HLAVA: jemná a pravidelná, berani jsou rohatí, ovce většinou nikoliv, přechod nosu a čela je lehký a tvoří souvislou linii, je lehce zaoblený
OČI: světlé, s živým pohledem
UŠI: jemné, malé, krátké, mobilní a mají tendenci být stále vztyčené
ROHY: tmavé pro černou barvu a hnědou, světlé pro bílou barvu, trojúhelníkový tvar v řezu, silné, zvrásněné, s velkými oblouky a s dostatečnou vzdálenosti od hlavy
KRK: zaoblený, bez laloku, kravata (límec z vlny) u beranů, přítomnost tzv. “zvonečků”
TRUP: kohoutek nevystupuje, hluboký hrudník
HŘBET: rovný v úroveň horní linie - od kohoutku k nasazení ocasu
ZÁĎ: široká
NOHY: štíhlé, střední délky, dobrých proporcí, dobrá spěnka, kopyta tmavá pro černou barvu a hnědou, světlé pro bílou
VÝŠKA: maximální výška pro dospělé berany 49 cm, pro dospělé ovce 46 cm
BARVA: všechny jednotné barvy jsou přijímány, černá, hnědá, bílá a bílá s pozadím červené barvy, červený nádech je pak i na rounu, tato červená se objevuje většinou na hlavě, nohou nebo ocasu
VLNA: vlna se vyskytuje na čele, na lících částečně, pokrývá celé tělo, sestupně až po kolena a maximálně k hleznu.
BARVA: černá, černo - hnědá, hnědá - karamel, bílá nebo bílá s červenou, pigmentace musí být po celé délce rouna
STRUKTURA VLNY: Vlákno částečně uzavřené, poměrně kompaktní, u beranů zvýrazněná kravata – límec, podsada podobná jako zbytek rouna, ačkoliv může být tmavší, průměrná tloušťka je 27 až 28 mikronů. Příčina diskvalifikace u rouna - mimo standard: barevné nerovnosti, vlas tenký nebo plstnatý, matný, chybí hustota, délka vlasu.
Důvody pro vyloučení při posuzování:
jedinec je příliš velký, větší než max. výškový limit, s tenkou spěnku, špatnými kopyty, zřivenýma nohama. Berani, kteří mají asymetrické rohy, příliš slabé, příliš těsné u hlavy nebo naopak příliš otevřené. Případně i absenci rohů. Také pokud je u jedince ocas příliš dlouhý a uši příliš velké.
Přijatelné u mladých jedinců je:
černí jedinci lehce označení bílou barvou na čele, bílí jedinci s takzvanou rzí na krku, ocasu nebo nohou tj. s červenou barvou, kdy tyto znaky s věkem zanikají.
Některé bahnice mají malé rohy nebo tzv.koflíky, což jsou jen základy rohu na lebce, pokud jsou přítomny, nejsou považovány za vadu. Je třeba také zdůranit, že charakteristické jsou jednotlivé porody, dvojčata jsou velmi vzácná a většinou nežádaná, kvůli nízké porodní hmotnosti jehňat a případných problémů při porodu.
Z HISTORIE
Ovce Ouessantská -Mouton d'Ouessant- se řadí ve Francii s plemeny -Mouton de Belle Ile – a -Mouton des Landes de Bretagne- ke hlavním třem původně bretaňským plemenům.
Mouton de Belle Ile – bílá 
Mouton de Belle Ile - černá 
Mouton des Landes de Bretagne 
zdroj foto: google
Ovce ouessantské jsou nejvíce známé pro svou velikost. Na počátku 20. stol. byly součástí kočovných cirkusů a byly velkou atrakcí. Dlouho izolovanou ovci v Evropě jinde neznali. Z Francie se i tímto kočovným způsobem rozšiřovala dále, a je i případ kdy se dostaly ouessantské ovce až na Kypr. A to údajně tak, že u pobřeží ztroskotala loď, na které berana a dvě ovce převáželi.
Jméno ouesantská ovce je známe pouze asi 50 let. Předtím se používal název Bretaňská ovce - Mouton Breton.
Je to plemeno, které se vyznačuje zvláštností, že netrpí hnilobou paznehtů.
Původní linie ouessanstké ovce jsou Morbihan a Vendéen, která se nakonec časem spojila. Morbihan byl malé velikosti a černé, hnědé i bílé barvy, Vendéen by vyšší a pouze černý s působivými rohy. V minulosti byly nedílnou součástí rázu krajiny ostrova Ouessant.
Dle prvních zaznamenaných vykopávek na ostrově Ouessant se datuje výskyt ovčích koster do rané doby železné.
Úplný původ plemene se ale prozatím přesně nestanovil. Někteří naznačují, že plemeno vzniklo už za dob Vikingů, kteří si svoje ovce ze severu přepravovali na palubě lodí a pak je zanechali na svých dobytých územích. Bylo by tedy i vysvětlitelné, proč je ovce ouessantská podobná severským primitivním plemenům ve všech směrech.
Možná příbuznost by tedy mohla být s plemeny ovcí North Ronaldsay, Boreray, Hebridská, Shetlandská , Islandská, Old Norwegian, Xalda, Manx Loaghtan, Leader, Skudde a v neposlední řadě i se Soay.
Stejně jako u těchto plemen, tak i u ouessantky platí, že mají snadné porody, jsou to otužilá plemena, která žijí s výjimkami v drsném klimatu. Když si je takto dáme k sobě, vidíme určitou podobnost u všech těchto plemen dohromady.
Můžeme říci, že přítomnost těchto ovcí v této odlehlé části západní Bretaně spadá daleko před návštěvu prvních zoologů na ostrov Ouessant. Obecně se datuje r.1700, kdy ale první písemné zmínky jsou z roku 1750, uvádí se zde přítomnost těchto malých ovcí na ostrově Ouessant a Monts d´Arrée.
Tyto ovce byly svou velikostí výhodou pro ženy na ostrově, které se o stáda staraly, zatímco muži byli na rybolovu. Uvádí se, že největší počet zvířat na ostrově byl až 6000! Je to závratné číslo v poměru k dnešní době. Byly zde chovány hlavně pro vlnu, ale také na maso. Ostrov byl v té době naprosto soběstačný, co do produkce vlny a nemusela se tedy dovážet z pevniny.
Ouessant ovce byly chovány ve své původní formě na ostrově až do poloviny roku 1900. Plemeno pak ale náhle úplně vymizelo. Teorie je taková, že náhlý úbytek mohla zapříčinit nějaká epidemie – nemoc, což při tak velkém počtu zvířat na tak malé ploše nebude nic neobvyklého.Také na to navazuje další teorie o přežití plemene a jak se tímto zásahem vlastně plemeno v té době o něco „zmenšilo“. Zůstala prý mladá či nedospělá zvířata a staré kusy uhynuly. Nazývají to jev „mladé matky“ tj, že mladé ovce mají obecně jehňata menší. Tito jedinci pak zůstávají menší celý svůj život.
Po tomto úbytku se začala dovážet z pevniny různá jiná plemena ovcí. Začalo křížení původní černé ovce a vedlo ke vzniku bílé a hnědé. Původní ráz černé ouessantky a její úplné vyhynutí zachránilo v té době to, že si skupina francouzských šlechticů dovezlo na pevninu skupinky ovcí za účelem pouhé okrasy trávníků jejich sídel. Tady můžeme vidět počátek ovce ouessantské jako zájmového plemene pouze pro okrasu a ne pro původní její užitek. Až v 70.letech 20.stol. fanoušci-chovatelé tohoto plemene zajistili, že tyto malé roztomilé ovečky ještě existují a položili základ pro dnešní chovy.
Díky dalšímu křížení s jinými plemeny přestala ouessantka na původním ostrově existovat úplně. Tak jak ji vidíme dnes je díky těm chovům, které vznikly ve 20.letech 20.stol. na pevnině – ve Francii, Belgii, Holandsku a i ve Velké Británii, a udržely si původní ráz a vyjímečnost, co do velikosti. Např. v Holandsku je chov až od roku 1971.
VELIKOST
Obecným vysvětlením velikosti ouessanstských ovcí je tzv. „environmentální stres“, na ostrově 4x7km, v minulosti s odhadovaným počtem 6000 kusů najednou, se tomu nemůžeme vůbec divit. Zvlášť když určitou část roku byly ovce uvázané o omezovalo to jejich pastvu.
V 19. století, kdy tu ovce umíraly po stovkách, opravdu přežily jen ty neschopnější, viz. již zmíněná teorie „mladé matky“. Takže na kolik se podílel tlak životního prostředí a na kolik pak genetika? Je to určitá rovnováha mezi oběma těmito faktory.
Obecně je ouessantská ovce zhruba o 5-6cm menší než nejmenší britské plemeno, primitivní Soay.
Plemeno bylo ovlivněno především tvrdými přírodními podmínkami na ostrově, drsným podnebím a skoupou vegetací, dále také přírodním výběrem.
Primitivní plemena na rozdíl od moderních vyspělých plemen ovcí, nebyla formována řadou křížení a chovů, aby se dosáhlo potenciálu, jak pro masný trh nebo pro výrobce vlny. Tomu se vyhnuly v podstatě v průběhu ticíciletí a jejich vývoj byl proces pomalého přirozeného výběru populace. Čas sehrál svou úlohu i ovcí ouessantských, které si zachovaly fyzický atribut potřebný k přežití v extrémních podmínkách.
Když budeme trochu pátrat v minulosti zjistíme, že ouessantky nebyly původě zas tak malé jako jsou v dnešní době. Nedá se to tak úplně dokázat, ale dle dobových fotografií a z dokumentů v té době, je to patrné.
Dle archeologických vykopávek na ostrově a doby, ze které kosti pocházeli, se určila raná doba bronzová. Tímto se zjistilo, že výška cca 200 ks nalezených jednotlivých ovcí všech věkových kategorií, je průměrně 58,7 cm, al našly se i menším pod 50cm, ale i větší nad 70cm.
Poprvé se standard upřesnil v roce 1950 i když tato práce byla dokončena už v roce 1947. Velikost byla stanovena od 45 do 55 cm. Ovšem v roce 1978 už se standard snížil na 49 cm max.výšky.
Co se týká velikosti v dnešních chovech, můžeme dát za příklad zachování této malé výšky, oblast Armorica (Francie), kde je žulový terén podobný tomu na původním ostrově.
Může se tedy zdát, že plemeno je menší, čím horší má podmínky. Ano životní podmínky hrají velkou úlohu ve velikosti ovcí ouessantských, obzvlášť pastva. Pokud jsou na pastvě bohaté a plnohodnotné, bývají větší až přerostlé, což pak není moc v chovech žádané. Dalším nezanedbatelným faktorem je ale i člověk. Výběr jedinců do stád je nejdůležitější faktor, který dál plemeno v dnešních časech formuje.
Je tak trochu otázka, jak ta jejich zakrnělost vlastně vznikla. Izolace na ostrově bez přítomnosti predátorů, kteří se postarají o přírodní výběr, by spíše měla vést k opačnému sledu.
Když srovnáme plemena Soay a North Ronaldsay, která jsou také původem z ostrova a mají tedy podobné podmínky, jsou stále velikostně větší.
North Ronaldsay je například hmotnost bahnic kolem 25 kg a u Soay také vidíme hmotnost beranů až 36 kg.
vývoj napříč časem
Tento obrázek ukazuje plemena ovcí v lineárním vývoji, pokud jde o anatomii domácích ovcí a jejich vývoj v toulcích. Když budeme chtít umístit ovci ouessantskou, bude to těžké. Platí pro ni samozřejmě termín „primitivní“ ovce. Ovce Soay je uznána jako nejbližší a jediný žijící zástupce evropské doby bronzové. Ostatní plemena evropských ovcí jsou například krátkoocasá a rozdíl je vidět i v anatomii.
Z hlediska barev a vzorů vlny Ouessant spadá do pozdější než Soay, ale trochu matoucí je tvar toulců, který by ukazoval na muflona nebo přímo Soay. Kde je pravda, se asi těžko nějak zjistí.
Co se jediného u ouessantských ovcí nedá ocenit je genetika na toulce. Geny jsou spojeny s pohlavím ovcí, a to že bahnice nemají rohy, neznamená že nemají pro rohy geny.
Pokud gen bahnice nemá, jehně může být bez toulců, budou mu případně růst pomalu nebo budou křivé.
Ovce jsou tedy nositelkami genu rohů a to přes to, že jsou ve skutečnosti bezrohé a je tedy zvláštní, že bezrohé ovce produkují geny pro to, aby beránci toulce měli, ale ovečky pak nikoliv.
VLNA
Vlna je pružná, hebká v podsadě a hrubší na vrchu, delší, hustá, průměrně u beranů je hmotnost rouna 1,2 až 2 kg, u ovce 1-1,5 kg.
Barva rouna u ouessantek je původní černá – černé ovce tvoří asi 70% všech chovaných zvířat, dále je to barva hnědá – karamel 20% a bílá, smetanová 10%.
Střiž tvoří až 4,5% - 10 % celkové hmotnosti zvířete, což činí ouessantku ovcí s největší produkcí vlny na zvíře ze všech evropských ovcí.
Ouessantská ovce má dvojí složení vlny, vnitřní vrstva je z měkké jemné vlny a vnější vrstvu tvoří hrubší pesíky. Do příze na tkaní může být použita jen jemná podsada, tak i vrchní vrstva, která je sice méně měkká a má menší pružnost, ale zato přidá do příze sílu a lesk.
Vlna se dá zpracovat pro rukavice, čepice, šály, svetry atd.. Pokud se postaráme o to, aby ovce měly vlnu čistou, dá se zpracovat celá střiž. Pokud jsou pak v terénu, prolézají křovisky apod. nebo jsou po zimě zakrmené, rouno se musí pečlivě přebrat.
V barvách vlny se mohou vyskytovat různé barevné odstíny, ale musí být jednotné pro celou délku vlasu, v létě na slunci může barva pak ustoupit jiné. Po ostříhání opět vystoupí původní zbarvení ovce.
Tradičně černá vlna se na ostrově Ouessant preferovala už i kvůli tomu, že místní ženy – často vdovy, nemusely vlnu barvit. Většina obyvatel byli převážně námořníci, kteří se živili rybolovem v okolním moři a díky divokým podmínkám se často nevraceli.
Bílá vlna je o u ouessantských ovcí něco delší a trochu jemnější. Pokud smícháme všechny odstíny vlny od ouessantek, dostaneme tmavě šedou - tweedovou, sice hrubou, ale ve finále hodně hřejivou přízi.
Tradiční výrobek je regionální typ prádla tzv. „berlinge“ – specifické pro ostrov Ouessant. Je to směs vlny a lnu, která tvořil základ pro pracovní oděvy. Výrobky musely být odolné, ale přesto pohodlé na nošení, to znamená, že vlna ouessantských ovcí poskytovala jak jemnost, tak dostatečnou odolnost, protože ovce samé potřebovali sobě zajistit ochranu před živly, deštěm a větrem.
Rouno můžeme rozdělit na dva typy, které u ouessantských ovcí můžeme pozorovat. Každý je tvořený stejným druhem vlákna, ale jejich vlastnosti jsou pak odlišné.
Ouessantská ovce by měla být oceněna za svojí vlnu, tak jak byla ceněna v historii a jejím tradičním využitím. V dnešní době, kdy se rozmáhá rozvoj starých řemesel a výroby tradičních výrobků, by byla tato vlna dobře použitelná, zvlášť pro „hand made“, kde by její nejlepší vlastnosti nejvíce vynikly. Nehodí se samozřejmě do komerčního použití. Mnoho střiže je tedy v dnešní době znehodnoceno a vyhazováno a její vlastnosti jsou stále nedoceněné.
Díky své vlně mohou být v režimu 24/7 po celý rok, mají ve své vlně dokonalou ochranu. Stačí jim opravdu skromný přístřešek, jinak tráví veškerý čas venku na pastvině. Střiž se provádí pak jednou ročně, názory na to zda před bahnění nebo po, se různí, každý chovatel má svůj režim.
BARVY
Základní a původní barvou plemene je černá.
V důsledku pozdějšího křížení vznikla bílá a bílá s pálením, při kombinaci těchto dvou barev se pak vyselektovala další barva a to hnědá čili karamel.
Čtvrtou barvou je šimlová, která je vlastně mutací bílé s černou nebo hnědou pigmentací. Zde se uplatňuje dominantní černý původ, který vystupuje u této barvy na povrch. Na první pohled to není vůbec zřejmé, ale šimlová je „bílá ovce s černým kabátem“.
V tomto plemenu existuje velká variabilita barev a jejich vzájemné mísení, za které mohou geny. Pro zajímavost, bílé a šimlové v sobě nosí původní černou dominantní barvu, proto není vůbec divné, když se bílé ovce a bílému beranovi narodí jehně černé. To platí i u šimlových, kde je původ v bílé barvě ovšem černá velmi vystupuje.
Gen černé barvy bývá i přes generace skrytý a objeví se nečekaně. V opačném případě kdy jsou oba jedinci černí, může se vyskytnout jehně s bílou hvězdičkou na čele či šimlové, ba dokonce pokud je někde v historii bílý předek, i jehně bílé. Neplatí rozhodně, že dva bílí jedinci mají vždy potomky bílé a černí vždy černé.
Co se týká šimlové není uznána v žádné asociaci jako standard barva, i když v chovech se vyskytuje. Pro standard nesplňovala tato verze požadavek na velikost, šimlové ovečky byly obecně větší. To bohužel, ale platí i o bílých ovcích plemene ouessant. Pokud se totiž to spojení dostane krev Skudde ovce, která je ouessantce velmi podobná, leč větší, jedinci jsou poněkud pak mimo standardní výšku. Právě se Skudde se ouessantské ovce křížily záměrně hlavně v Německu, protože bílých je obecně málo. Poptávka u chovatelů je stále vysoká a je to tedy záležitost obchodní – trhu.
Jedním z dalších důvodů, proč francouzská GEMO neuznala šimlovou barvu = tzv. agouti šedou, jako čistou pro ouessant je to, že na mateřském ostrově se taková to barva nevyskytovala a GEMO to odůvodňovala ztrátou původní genetiky plemene. Vznik agouti šedé – šimlové se totiž váže k nedávné době, k Holandsku.
0Šimlové ovečky jsou tedy jako nejmladší barva nejméně v chovech zastoupené. Zvláštností je, že se rodí černé a až později světlají. Některá jehňata se rodí již strakatá.
Závěrem k tématu barev u ouesantské ovce, můžeme říci, že pro zachování původního rázu a dědictví plemene jsou přijatelné do chovu pouze uvedené 3 barvy. Šimlová je velmi atraktivní pro oko, leč to není barva původní. To je na každém chovateli, jak se k tomuto postaví.
PROČ JE OUESSANTSKÁ OVCE V ČESKÉ REPUBLICE
S „Q“
V názvu plemene se objevilo špatné písmenko Q na začátku v Čechách opravdu kuriozně.
K chybě došlo při prvním dovozu do České republiky, kdy nějaký pracovník, který nové ovečky zapisoval do evidence, použil nekvalitní faxovou kopii dokladu, kde první písmeno O bylo lehce rozmázlé a zaměnil ho za Q. Tento název se pak dál nijak nezkoumal a lidé si to předávali od sdělení ke sdělení, až se Quessantka dostala i do odborné literatury, učebnic atd.. Jediné správné je tedy O na začátku.
S tímto špatným písmenem na začátku je samozřejmě spjatá i výslovnost – kvesán, jak se hezky česky říká. Ovce kvésánská čili kvísanka. Samozřejmě ve francouzštině slovo „quessant“ neexistuje, takže neexistuje ani výslovnost „kvésánt“, i když to dle názvu k tomu navádí.
Správné je ovce ouessantská – francouzká výslovnost „ visán “.
Od špatného názvu se bude ovečka ještě dlouho odprošťovat, např. Zoo Ohrada přešla ke správnému používání názvu již v roce 2000, ale u ostatních Zoo a chovatelů k tomu dochází velmi neochotně, setkáváme se s tím dosti běžně.
CHOV POP V ČR
První plemenný beran v ČR je JIM OF CAMMALL a je importován z Velká Británie.
Dalším importovaným holandským berananem je REXNA MAIGRET, linie MAIGRET II., který obdržel nejlepší možné hodnocení holandské organizace FOS a také francouzský beran linie NOSTICA.
První ovce v ČR s POP - britské ovečky Emma, Fleur, Flóra a Blanche dovezené spolu s plemenným beranem Jimem z V.Británie z ostrova Isle of Mann a tři bahničky Edith, Michel a Ivette dovezené s holandským a francouzským beranem.
Prvními chovatel čistokrevných oveček jsou od roku 2007 manželé Benešovi, kteří chovají také ovce vřesové, samozřejmě také s POP.
ZÁVĚREM
V roce 1978 rozhodně plemeno nikdo nepovažoval za životaschopné. Populační hodnota byla uváděna asi na 500 ks. Považovali ho za pasé, ale nakonec se muselo uznat, že stojí za zachování, hlavně pro rysy, pro které byly oceněny v minulosti.
Síla spočívala v adaptaci na prostředí, klima a životní podmínky. Tyto podmínky marně hledají chovatelé komerčních plemen dodnes. Je velká škoda, že ouessanské ovce jsou jen ozdobou zahrad a jejich původní účel se vytratil.
Toto plemeno je skutečným dědictvím, plemeno které se dokázalo vrátit ke svým kořenům.
Určitě by mělo najít svůj smysl i moderní době a stát se malou součástí moderního komerčního zemědělství. Například vlna vydá své nejlepší vlastnosti nejlépe při ručním zpracování, což je pro komerci pomalé, ale o to je finální výrobek z vlny ouessantských ovcí krásnější.
Bylo by na čase ocenit ovci ouessantskou za svou vlnu, jak bylo zmíněné na začátku. Její tradiční využití a aplikaci do dnešní kultury.
NAŠE "UBYTOVÁNÍ" PRO OUESSANTKY
Na "ubytování" nejsou ouessantky vůbec náročné.
Tráví celý rok venku. Říká se tomu také režim 24/7 tj. 24 hod., 7 dní v týdnu venku. Boudu nebo přístřešek využívají nejvíce v zimě, když jsou mrazy a pokud opravdu hodně prší. V létě jsou rozložené spíš kolem ovčína, tam kde je stín, než uvnitř.
U nás jsme jim předělali přístřešek původně pro včelí úly. A jak se rozšířilo stádo, musel se rozrůst i ovčín.
V rozpracovaném stavu.
Tady napůl hotovo.
A tady už v plné kráse, s "balkónem" připraveným pro budoucí kurník.
A tady tedy už kompletní.